Jak jsme běhaly v bosky v dešti

09.09.2019

Pokud byste se v neděli 1. 9. procházeli kolem Lotyšské ulice v Praze, možná byste narazily na tři holky v šatech, jak sportovně běhají bosky v dešti. Jak to?

Pro mě, stejně jako pro ostatní účastnice tohoto improvizovaného běžeckého barefootového tréninku, to bylo poprvé. Je to krásnou ukázkou jednoho z důvodů, proč tak ráda vedu a taky se účasním různých workshopů s metodami neformálního vzdělávání. Jeden nikdy neví, co se stane. A může to být magické. A nebo prostě "jen" strašná bláznivá sranda. 

V tu neděli jsem vedla sebepoznávací a rozvojový workshop pro sedm super skautek. 

Zapojila jsem Dixit, imaginace, Bramboru Života (kterou jsem tak přejmenovala, protože prostě nejsem schopna nakreslit pořádný kruh) a další časem prověřené metody, ale pořád mi tam něco chybělo.

A tak, když jsme si všechny napsaly svoje akční kroky, jsem je vyzvala, aby v následujících 15 minutách udělaly první akční krok alespoň v jedné oblasti. 

Nic nezmění atmosféru seberozvojového workshopu, jako náhlá instrukce něco skutečně udělat. Z prvotního překvapení a snad i nechuti se nakonec zrodila činorodá energie, připravená prozkoumávat a tvořit. Nakonec naše skupina úplně přirozeně zorganizovala improvizovanou lekci jógy a právě to bosé běhání v dešti. 

Možná se to zdá jako naprostá blbina, ale já pevně věřím, že právě tyhle malé momenty odvahy udělat to, co zrovna chceme, i když nevíme, jak to dopadne, a je to i trochu divný, jsou hodně důležité. Proto, že nám to trénuje pomyslný sval odvahy a sebevyjádření a kreativity. 

Tak si taky zkuste někdy zaběhat bosky v dešti. Šaty nejsou podmínkou.