Život je byl 

21.08.2019

Festival Život je byl. A byl skvělý. Spousta lidí ze všech koutů Evropy různého původu, vyznání, sexuální orientace - prostě spousta lidí - si užívali pohodovou atmosféru, zajímavé přednášky, skvělé workshopy a super koncerty. Byla to sluníčková multi-kulti eko ezo supr trupr akce, kterou jsem si nemohla nechat ujít.

O to víc, že jiskru téhle akce před pěti lety zažehla a dál do jejího ohně nejvíce přikládá moje EVS spolu-dobrovolnice z Lotyšska, Andrea. Letošní (stejně jako myslím loňský) festival byl organizován v Brodku u Přerova účastníky Výměny Mládeže Erasmus+.

A podle toho to taky vypadalo - krásné ručně dělané dekorace, rozmanitý program, trocha zmatků, a hlavně dobrá nálada. Ono se prostě vždycky něco pokazí, a pak se to musí nějak vyřešit, tož sestimsmiř. Nejdůležitější stejně je, jak to nakonec vyřešíme.

Takže třeba nefunkční odpad vyřešili dovezením obřího kanystru s vodou a umýváním nicknack kelímků venku. Aspoň mají čerstvý vzduch, a na slunci to stejně lépe schne, že jo. Tuhle schopnost rychle a v pohodě věci řešit bychom měli všichni trénovat.

Všude zněla kromě češtiny i angličtina, francouzština, lotyšština a spousta dalších - a občas se účastníci domluvili prostě rukonožně.

I já jsem připojila své kamínky do pestrobarevné mozaiky festivalu.

Naučili jsme se upcyclovat použité tenisové míčky a staré povlečení a záclony do zábavných a krásných poi. Poi jsou vlastně provázky na tyčce, původně z Nového Zélandu, kterými se točením vytváří různé obrazce - a když jste hustí, můžete si na ně připevnit i lehké šátky a pokusit se do nich nezamotat. Workshop ale dopadl skvěle, rozdal spoustu radost, zábavy a občasných jemných zásahů tenisákem do hlavy dětem, ale popravdě hlavně dospělým. Byla jsem moc ráda, že jsem se nespokojila s internetovými návody a vymyslela, jak to vyrobit úplně nejjednodušeji, bez jehel nití, rýže a dalších.

Účastníkům festivalu jsem taky nabídla ochutnávku sebepoznávacího workshopu Nakresli svůj vnitřní svět. Seděli jsme pod krásným ozdobeným stromem, a i když ploštice snad z celého Brodku přesně na tom místě snaživě pracovali na dalším pokolení, a zrovna v té půl hodně bylo třeba posekat blízký fotbalový trávník, tak jsme si to moc užili. Poprvé jsem tenhle workshop vedla v několika mutacích zároveň - česky, anglicky, pro dospělé a pro děti. Trochu jsme nahlédli, trochu jsme si nakreslili a zapřemýšleli, kde v sobě potřebujeme postavit most, nebo založit kompost a co chceme víc zavlažovat.

Byla jsem taky moc ráda, že na festivalu zahrála i moje nejblíbenější rodinná kapela Vína.

Ploštice povídaly, že budoucnost festivalu je teď trochu nejistá, ale já věřím, že se někdy jindy někde jinde podobní lidé a podobná energie znovu potká a připomene nám, co je vlastně život. Potřebujeme to.

Fotky: fotografové Life is